PANICKÁ ATAKA

První záchvat jsem dostala ve svých 11 letech, kdy si všichni mysleli, že jde o nějakou vzácnou nemoc nebo epilepsii nejasného původu, jelikož navzdory všem testům, jsem byla naprosto zdravé dítě, však to dobře znáte... Bušení srdce, bezvědomí, křeče, pocit, že zemřu, že se roztrhnu, následné bezvědomí, pomočení, pozvracení, pokálení. Záchranka. Nemocnice. Vyšetření. Domů. Stále dokola. Jen ten, kdo sám tohle kolečko zažil, pochopí. Navázaly pocity bezmoci, pocity studu, strachy z života samého, strach vyjít z domu, cestovat, jíst, a tak dále a tak dále. Na paniku jsem nikdy nebrala žádné léky. 
Dnes se má můj případ tak, že si ještě netroufám dojet například sama autem do Prahy, ale zvládám cestovat s někým, zvládnu i autobus, když je nejhůř :) Zvládnu normálně nakupovat, vyřizovat, pracovat a fungovat. 
Je to již 18 let od 1. záchvatu. Cesta byla douhá. Tisíc hodin terapií, kurzů, duchovního hledání, četby. 
Na tomto webu naleznete vše, co mi doposud pomohlo a také rady o které bych se ráda podělila. Vím, že je to někdy opravdu boj, boj se životem, boj o život, ale všechno má svou příčinu a na každý problém existuje řešení. Duše a tělo k nám promlouvá. Musíme se naučit KLÍČOVAT sami sebe. Jsem v tom s vámi.