Kateřina Vohralíková


+420 773 567 009
vohralikova.katerina@atlas.cz

Přítomný okamžik

11.03.2013 19:03

 

Kdysi jsem šla brzy, v zasněženém ránu do svého zaměstnání a v tom se ze tmy vyklubala filosofická debata v mé hlavě. ,,Přítomný okamžik!“ To je panečku téma. Téma, které je dnešní dobou už dosti proomýlané a celkem slušně zaseté v našich myslích. Debata na toto téma mně však začala zajímat a tak jsem směrem k ní onu pozornost nechala plynout. Proč se ksakru pořád tak bráním? Proč si neužívám nádherné chladné ráno poseté sněhem, s odrazem lesku hvězdiček všude kam se podívám? Inu, odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. ,,Přece proto, proto že se bojíš smrti! Aahh. No, jen si to přiznej.“ Nad spojitostí přítomného okamžiku se smrtí jsem se musela hlouběji podívat. Byla to vskutku svým způsobem pravda. Vlastně i bez ,,svým způsobem“. Byla to prostě a jednoduše pravda! Co se týče minulosti, nikdy nás tam smrt ještě nepotkala, tudíž proto nemáme takový strach se do minulosti dívat a hrubě řečeno, neustále se v ní hrabat nás baví nebo nám to alespoń nevadí. Všechno, ať už se v minulosti stalo cokoliv, jsme přežili. Nic se nám nestalo a vyvázli jsme živí. Jsme přece pořád tu. Pak se má pozornost přesula do budoucnosti. Je tam nějaká smrt? Nějaká určitě ano, ale nezabýváme se tím kdy to bude, jak se to stane a v podstatě si tu onu smrt do budoucnosti nenaordinujeme. Takže tam není. Kde tedy je? Ano, je teď a tady, neustále s námi v zádech, vedena za ruku s přítomným okamžíkem. Až budeme umírat, budeme muset být plně přítomni, plně u toho. V tom okamžiku už není cesty ani vpřed, ani vzad. Proto když se čistě náhodou dostaneme do stavu přítomného okamžiku, dostaneme strach a raději se bleskurychle přesouváme zase jinam. Jen ne do teď. V teď si uvědomujeme svojí existenci, své bytí, celý svůj život. A také to, jak nic než tohle nemá hodnotu. Smrt je vzácný dar. Je to obrovský učitel a nemá smysl se jí bát. Ovšem k tomu si každý dojde sám. Je ovšem nádhera rozpustit se už za bujarého života v přítomném okamžiku a tím i ve smrti. Vše se zklidní a vědomí dostává nový rozměr. Konečně je tu prostor na to, co je opravdu důležité. A to jsme my a cena života.