Děti aneb shůry rovnou ke mě

11.03.2013 18:59

 

Miluji děti, protože jsem sama dítětem. Miluji lidi, protože jsem sama člověkem. Miluji Boha, protože i já jím jsem. Miluji Vesmír, protože z něj jsem vzešla. Ale ze všeho nejradši mám děti – bytosti ve svém zaměstnání. Zbožňuji jejich upřímnost, jejich zlobení, jejich originalitu a přímost. Tuto kapitolu bych jim ráda věnovala, protože nikdo nedokáže vymyslet lepší příběhy než oni.

Starším klucím se dostala do ruky stavebnička, kde do prodírkované paletky zapícháváte takové ty ťuplíky a z toho tvoříte obrázky. Pánové přišli s tím, že vytvořili mne. Byla jsem na obrázku taková trochu víc při těle, ač mám ve skutečnosti 56kilo. S úsměvem jsem se jich zeptala, zda-li jsem opravdu tak tlustá. Jim se můj nápad na tlustou učitelku zalíbil natolik, že šli a obraz předělali na mega tlusté monstrum. Povídám jim : ,,Co to jako má bejt“? Malí mužíčci se šibalskými úsměvy od ucha uchu odpovídali : ,,No. . . To jste vy. . . Ehm. . Víte, jako existuje batman, super man, spider man, tak vy budete super učitelka, která zachrání město“. Když jsem se jich zeptala, jak to jako udělám, říkali, že prý ho jako zalehnu. Jsem zvědává, kam až se ve svém životě dostanu a jestli se jejich Boží nápad uskuteční. Pokud by šlo o zalehnutí svou energií, budu jedině ráda, ale fyziologicky se obávám o nezvládnutí této situace.

Když jsem byla jednou marod a nenavštěvovala školu, přišly mě navštívit děti z 5.B. Přišly čtyři, v čele s jednou malou Bohyní a tři strážci. Z dálky na mně volaly. ,,Pančelko, musíte nás zachránit, my jsme dostali poznámku“. Začala jsem tedy vyzvídat za co, proč, co provedly. ,,No, my jsme šli na oběd po tomhle schodišti a přitom jsme prý měli jít jinudy“. Ach tak. Provinění. Vina. Náš rozhovor končil tak, že dospěláci jsou divní a že řeší samé doslova kraviny. Aby jsme si zpříjemnili odpoledne, navrhla jsem jim, že necháme společně na mé zahradě proběhnout psy. Nadšeně souhlasili, z čehož jeden chlapec rovnou předem konstatoval, že mám labradora. Jsem zvyklá na jejich jasnozření, telepatii a dary, které si sami ještě neuvědomují a tak jsem jen přitakala. Prožít pár chvil se zahradou, dětmi a psi dohromady byl jeden z největších darů. Asi si umíte představit ten křik, výskot a neuvěřitelnou RADOST, kterou všichni prožívali. Já se toho mohla zúčastnit a za tento čas neskonale děkuji.

Slovo učitel je zkrátka a prostě posel. Všechny kolegyně a kolegové, které jsem měla tu čest za svůj život poznat byly posly a anděly zároveň. Máme školu plnou andělů, jak ráda s oblibou říkám. Jsou to lidé obrovsky empatičtí, napojení na universum, na své průvodce, aniž by to někteří sami věděli. Děkuji jim a posílám všem obrovské moře lásky a úcty.